Kostel sv. Anny má jedinou loď čtvercového půdorysu s křížovou klenbou nesenou středním pilířem. Polygonální kněžiště kryje jedno pole žebrové křížové klenby. Ze severu k němu přiléhá gotická sakristie a k lodi mladší přístavba krypty z roku 1706. Celá stavba, nástěnné malby i vybavení jsou pozdně gotické. Vstup vede jižní předsíní s valenou klenbou a polokruhovým kamenným portálem s protínajícími se prutovými profily. Uvnitř se dochovaly tři výjimečné pozdně gotické deskové oltáře. Hlavní oltář ze začátku 16. století je zasvěcen sv. Anně. Ústřední plastikou je Anna Samotřetí se Pannou Marií a Ježíškem, vzácné zobrazení tohoto námětu. Oltářní skříň doplňují malby sv. Jáchyma a Josefa. Pohyblivá křídla zobrazují otevřená život sv. Anny, na rubu pašije. Boční oltář sv. Šimona a Judy Tadeáše z počátku 16. století má bohatou malířskou a řezbářskou výzdobu. Ve skříni stojí jejich sochy; predela zobrazuje Muže bolesti s Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou. Křídla nesou osm malovaných scén na dřevě: otevřená legendy světců, zavřená pašije. Nástavec je bohatě vyřezán pozdně gotickými ornamenty. Třetí, mariánský oltář má uprostřed Madonu s oblečeným Ježíškem na fantastickém drakovi, po stranách sv. Kateřinu a Barboru. Doplňují jej starší sv. Mikuláš a mladší sv. Stanislav. Nejcennější je socha Madony s dítětem; navzdory chybějícím částem patří zpracováním a výrazem k nejlepším pozdně gotickým plastikám. Nedávno odkryté nástěnné malby doplňují téměř neporušený interiér; za reformace byly zabíleny. Pocházejí z druhého desetiletí 16. století a byly provedeny al secco na suchou a al fresco na mokrou omítku. Pašijové výjevy na západní stěně vycházejí z dřevořezů Albrechta Dürera a Lucase Cranacha rozšířených po Evropě. Z renesance se dochovala křtitelnice z červeného mramoru z roku 1593, krytá polychromovanou lidovou dřevořezbou z 18. století. Část přenosného vybavení je dnes ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě.