Andrej Kmeť se narodil jako syn vesnického kováře a byl nejmladší z osmi dětí. V šesti letech začal chodit do školy v Žarnovické Hutě, což mu umožnilo další studium na gymnáziu v Banské Štiavnici. Už tam se projevila jeho celoživotní záliba v botanice. Na škole učili významní členové piaristického řádu a vyučovacím jazykem byla němčina. Po šesté třídě gymnázia přešel do sedmé třídy takzvaného malého semináře v Trnavě. Tam dokončil i osmou třídu a teologii odešel studovat do Ostřihomi. Po studiích působil jako kaplan v Senohradu a později jako farář v Krnišově. Od roku 1906 žil na odpočinku v Martině. Přestože neměl odborné archeologické vzdělání, patřil k prvním slovenským vzdělancům, kteří se archeologii věnovali systematicky. Současníci mu říkali slovenský Schliemann. Při výzkumu v Beši vykopal a zachránil kostru mamuta. Vedle archeologie se věnoval folkloristice. Už jako student vydal sbírku vánočních lidových písní. Během kněžského působení zapisoval lidové pověsti a pohádky, zkoumal zvyky a obyčeje a sbíral výšivky a krajky, které propagoval doma i v zahraničí. Roku 1873 uspořádal na světové výstavě ve Vídni expozici výšivek z Hontu, v roce 1891 představil slovenské krajky na česko-slovenské jubilejní výstavě a v roce 1895 na Národopisné výstavě česko-slovenské v Praze. S těmito slovenskými cennostmi se roku 1893 zúčastnil světové výstavy ženských prací v Paříži. V roce 1904 byl také na slovanské výstavě v USA. Spoluorganizoval výstavu krajek v Martině roku 1887 a výstavu lidové umělecké výroby v Hontu roku 1895. Z jeho podnětu byly v roce 1910 založeny akciová společnost Lipa v Martině a Výšivkářské družstvo ve Skalici. V geologii, mineralogii a paleontologii spolupracoval s profesory Báňské a lesnické akademie v Banské Štiavnici. Objevil několik nových druhů rostlin; přibližně 40 rostlin, zejména růží a hub, bylo pojmenováno po něm. Andrej Kmeť sestavil herbář obsahující 72 000 položek: 39 000 vyšších rostlin, z toho asi 6 000 růží, a 33 000 nižších rostlin, z toho 25 000 hlenek. Shromáždil také sbírku 1 733 vzorků semen patřících k 516 rodům. Herbář je uložen ve Slovenském národním muzeu. Roku 1892 navrhl založit Slovenskou učenou společnost se sídlem v Martině a pobočkami ve všech slovenských městech. Sám vypracoval návrh jejích stanov, které byly přijaty. Tento počin představuje historický mezník ve vývoji slovenské národní vědy. Kdekoli Kmeť působil, bojoval proti alkoholismu a založil školní školku, církevní knihovnu, čtenářský spolek, zemědělskou technickou a hospodářskou knihovnu a ovocnářský spolek. Psal popularizační brožury a články nejen do slovenských časopisů a novin, například Obzor, Katolícke noviny, Národné noviny, Orol, Národný hlásnik a Pútnik svätovojtešský, ale také do cizojazyčných publikací, jako byly Österreichische botanische Zeitschrift, Uhorské noviny a Deutsche botanische Monatschrift.
Život mesta sa dodnes sústreďuje v jeho historickom jadre. Sem smerujú kroky každého návštevníka, lebo tu sú na malom priestore sústredené významné historické pamiatky a v priehľadoch z ulíc a námestí možno vidieť raz tú, raz inú architektonickú dominantu. V historickom centre mesta stoja domy niekdajších banských ťažiarov a bohatých mestských kupcov a remeselníkov. Niektoré si dodnes zachovali pôvodné gotické časti, najmä portály, ale väčšina bola prestavaná v 16. storočí v renesančnom slohu. Fasády týchto domov sa pýšili bohatou výzdobou. S hladkými plochami fasád kontrastujú masívne arkiere na členitých a neraz sochársky opracovaných konzolách. Honosnosť renesančných meštiackych domov zvyšovali bohato zdobené portály, neraz s rodinným erbom a heslom okolo neho. Banská Štiavnica je jedným z najkrajších a historicky najzaujímavejších miest na Slovensku. V decembri 1993 sa mestu Banská Štiavnica dostalo najvyššieho medzinárodného uznania, keď bolo historické jadro mesta spolu s technickými pamiatkami v okolí zapísané do Zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO.